Informační centrum při Městském muzeu Rýmařov,
náměstí Míru 6, Rýmařov 79501
email: icko@inforymarov.cz
telefon: 554 212 381

Informační centrum
při Městském muzeu Rýmařov,
náměstí Míru 6, Rýmařov 79501

email:
 icko@inforymarov.cz 

telefon: 554 212 381

logo junková 100 příběhů republiky na severu m a s 369x369

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

 

 

regioncart

Málo znatelné ruiny nejvýše položeného středověkého hradu Moravy z devadesátých let 13. století a správního centra rabštejnského (později janovického) panství, severozápadní části Rýmařovska, se opírají o tři skalní suky na vrcholu kopce zarostlého krásným smíšeným lesem a poskytují úžasný rozhled po okolních údolích i rovině severního Pomoraví. Zakladatelem hradu byl asi velký kolonizátor Hrabiše ze Švábenic. Krátce po vzniku se hrad dostal do rukou Jindřichu z Lipé nebo jeho spojenci proti králi Janu Lucemburskému. 1317 hrad dobyl olomoucký biskup Konrád a předal jej králi. Roku 1405 jej měl v zástavě Proček z Vildberka, který využíval válek mezi moravskými markrabaty na přelomu 14. a 15. století ke svému obohacení. Rabštejn i s rýmařovským městským hradem proto dobyla zemská hotovost a Proček byl zajat. V husitských válkách jej s panstvím zastavoval Zikmund Lucemburský katolickým spojencům, ale s husitským Sovincem nejspíše udržovali ozbrojené příměří. Za vlády Jiřího z Poděbrad se ujali správy hradu jeho oddaní přátelé kališníci Tunklové z Brníčka, a po obsazení Moravy uherským králem Matyášem Korvínem vedli spolu se Sovineckými drobnou válku proti jeho oddílům a zrádcům z řad moravské šlechty. Ve svém odporu neustali ani po smrti právoplatného českého krále. Při tažení Uhrů na Nisko tak došlo ke zpustošení části panství a krátkému obsazení Rabštejna. Po vzniku janovické tvrze, nového správního centra panství, a později zámku začal v 16. století hrad chátrat a teprve třicetiletá válka vedla k jeho obnově a rozšíření hrazené plochy po jeho dobytí Švédy. Po jejich odchodu 1650 se situace opakovala, ale ještě naposledy došlo k opravě hradeb v době ohrožení země Turky, ale po jejich porážce u Vídně ztratila pevnost svůj význam a hrad postupně zpustl do dnešní podoby. V poslední době slouží rabštejnské skály jako cvičný terén začínajícím horolezcům. Kromě Rabštejna lze nalézt asi 2 km od Rýmařova trosky hradu Strálek a nad Rešovskými vodopády zbytky Pustého zámku.

Pozůstatky hradu, který byl strategicky položen nad cestou mezi Rýmařovem a Uničovem, naleznete asi 3 km jihozápadně od Rýmařova. Jeho název se poprvé objevuje roku 1282 na opisu pečeti jeho pravděpodobného zakladatele Beneše ze Štítiny – „de Strálek“. Přídomek „ze Strálku“ používali kolem roku 1323 i jeho potomci Zbyněk a Dobeš. V této době již začal význam hradu postupně upadat. Později hrad zakoupiili pánové z Valečova, kteří jej ovšem hned roku 1352 prodali českému králi Karlu IV., a v 1. polovině 14. století se z něj stala již neobydlená ruina. Ke zřícenině hradu směřuje nenáročná červená turistická značka orientovaná na jih z Rýmařova, po ní dorazíte k rozcestí Pod Strálkem a odsud vede značená červená odbočka 300 m ke zřícenině.

Neobyčejně půvabný hrad založili na skalním útesu mezi lety 1329-1332 páni z Huzové, biskupští manové, a od uvedených dat suverénní páni ze Sovince. V husitských válkách bojovali na obou stranách, ale vlastníci hradu, husitští hejtmané, zůstali oddaně na straně kalicha. Byli trvalou hrozbou mocné katolické Olomouci a našli bychom je v řadě významných bitev. Zdá se, že na Sovinci roku 1428 jednal Prokop Holý s pretendentem českého trůnu polským princem Zikmundem Korybutovičem. Páni ze Sovince zachovali věrnost Jiřímu z Poděbrad a jeho nástupci Vladislavu Jagellonskému, a tak v srpnu 1474 panství zpustošil jejich rival a usurpátor koruny Matyáš Korvín. Poslední dědici rodu vymřeli po meči roku 1543. Panství se ujal Kryštof z Boskovic a rozšířil hrad v pohodlné renesanční sídlo. Nástupce Vavřinec Eder ze Štiavnice v díle pokračoval, ale modernizoval i fortifikaci. Jan Kobylka z Kobylí, ochránce pečeti Matyáše Habsburského, účastník českého stavovského povstání a poslední český majitel, prodal panství roku 1623 řádu německých rytířů, který ohroženou pevnost zesílil moderními bastiony a předsunutou pevnůstkou Lichtenštejnkou. Roku 1626 hrad přesto dobyli Dánové a roku 1643 hrad nedokázal vzdorovat dlouhému švédskému obléhání a posádka se vzdala. Po letech chátrání rytíři hrad v 19. století výrazně zrestaurovali pro kněžský seminář a později proslulou lesnickou školu. V roce 1938 zlikvidovali rytířský řád nacisté a řada bratří se ocitla v koncentračních táborech. V květnu 1945 za dodnes nejasných okolností zničil hrad Sovinec požár založený buď ustupujícími jednotkami Wehrmachtu, nebo spíše sovětskými oddíly. Významnější restaurace probíhá od 90. let. Bude trvat léta, než se hradu vrátí původní tvář. Brány kouzelné dominanty lesnatého údolí se otevírají návštěvníkům od dubna do září každého roku.

Původní pozdně gotickou tvrz postavil v letech 1520-30 zástavní pán Petr ze Žerotína. Královské panství zakoupil roku 1583 do dědičného držení vzdělaný štýrský šlechtic Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu, president dvorské komory, dvořan, osobní přítel Rudolfa II. a bratranec posledních Rožmberků Viléma a Petra Voka. Počínaje rokem 1586 začaly stavební práce a tvrz se změnila na příjemný renesanční zámek. Když Ferdinand opustil pražský císařský dvůr pro luteránskou víru, staly se mu Janovice azylem. Vynikající finančník a znalec dolování vybudoval na panství hutě podle štýrské předlohy, a dal tak impulz k modernizaci celého železářství v našich zemích. 1656-8 přibyla k zámku kaple v podobě rondelu a roku 1663, krátce před smrtí Volfganga Bedřicha, přestavěl zámek stavitel Alessandro Canneval v raně barokním duchu. Po období dietrichštejském přešlo panství 1721 sňatkem ovdovělé Marie Arnoštky z Gallasu do vlastnictví jilemnických hrabat Harrachů a zámek se stal vedlejším sídlem českého rodu. Ferdinand Bonaventura provedl 1763-5 zásadní přestavbu zámku s pomocí významného stavitele Gottfrieda Weissera v pozdně barokním slohu. Jeho dílem je jižní a část východního křídla ve tvaru rozevřeného L. Vznikla tak hodnotná, výstavná a nesmírně prostorná stavba. 1764 začaly bít zámecké hodiny a 1766 se skončila přístavba pivovaru. Dnešní tvář získal zámek v letech 1827-50. V 19. a ve 20. století proběhly vnitřní úpravy a poslední vnější úpravy pochází z roku 1901. Zámek se stal trvalým sídlem janovické linie Harrachů za Karla Alfréda v druhé půli 19. stol. Větev vymřela 1937 významným zemědělským znalcem a filantropem Františkem Arnoštem. Poslední majitelkou byla jeho dcera Anna Marie, žena maďarského diplomata Františka Zikmunda Rosty - Forgache z Barkocz. Nejtěžší chvíle nastaly po roce 1945. Majetek byl rodině pronásledované nacisty zabaven, část mobiliáře vyvezena do Maďarska, něco umístěno na zámku Liběchov a většina zničena nebo rozkradena. K jistému zlepšení došlo příchodem archivu Olomouckého kraje roku 1949 a později přibyly další fondy. Roku 2002 byl archiv deponován v Opavě a Olomouci. Zámek je prázdný a se stopami necitlivého zacházení, ale suchý a nikoli v nevratném stavu. Přes nemalé náklady není jeho revitalizace problémem.

Na sprašovém pahorku poblíž pravého břehu Podolského potoka vzniklo v době předkolonizačního osídlování dosavadní pustiny (1. půle 13. stol.) dřevěné správní přemyslovské centrum opevněné valem a mohutným příkopem. Mezi lety 1269-78, v době německé kolonizace po válečném zániku staršího osídlení, vzniklo pod ochranou pevnůstky nevelké město Rýmařov, tvořené rynkem a jedinou okružní ulicí. Ve stejném období přebudovali sídlo na zčásti kamenný městský hrad. K jeho významnému rozvoji došlo se značným rozšířením paláce a dalšími vnitřními stavbami v průběhu první půle 14. stol. Po zbudování městských hradeb se stal nejvýznamnějším strategickým místem obrany města. Ke konci 13. století se na hradě jižně od paláce získávalo zlato z okolních dolů velmi moderním tavením na speciálních destičkách. V druhé polovině 14. století bylo temeno pahorku Hrádku značně zvýšeno násypem a zřejmě pod tlakem událostí vybudovaná na stejném místě opět dřevěná pevnost hrazená polským plotem a palisádou. Od roku 1398 moravská markrabata rabštejnské panství zastavovala svým věřitelům počínaje obdobím občanských válek. První zástavník Proček z Vildberka zneužíval situace, což mu vyneslo zásah zemské hotovosti po uzavření míru. Spolu s Rabštejněm byl s celým městem dobyt a vypálen i rýmařovský Hrádek v srpnu roku 1405. Nikdy již nebyl obnoven. Po zániku hradu se v jeho prostoru zprvu usadily masné krámy a později výrobce velmi originální renesanční keramiky. V letech 1969-88 zde probíhal systematický výzkum, a dnes je proto místo chráněnou archeologickou lokalitou. Její plochu využívá městské muzeum jako součást geologické expozice jesenických hornin a nad původními základy je umístěná replika základů hradního paláce s vyhřívací pecí z konce 13. století.

Informační centrum při Městském muzeu Rýmařov, náměstí Míru 6, Rýmařov 79501 |  email: icko@inforymarov.cz  | telefon: 554 212 381