Neobyčejně půvabný hrad založili na skalním útesu mezi lety 1329-1332 páni z Huzové, biskupští manové, a od uvedených dat suverénní páni ze Sovince. V husitských válkách bojovali na obou stranách, ale vlastníci hradu, husitští hejtmané, zůstali oddaně na straně kalicha. Byli trvalou hrozbou mocné katolické Olomouci a našli bychom je v řadě významných bitev. Zdá se, že na Sovinci roku 1428 jednal Prokop Holý s pretendentem českého trůnu polským princem Zikmundem Korybutovičem. Páni ze Sovince zachovali věrnost Jiřímu z Poděbrad a jeho nástupci Vladislavu Jagellonskému, a tak v srpnu 1474 panství zpustošil jejich rival a usurpátor koruny Matyáš Korvín. Poslední dědici rodu vymřeli po meči roku 1543. Panství se ujal Kryštof z Boskovic a rozšířil hrad v pohodlné renesanční sídlo. Nástupce Vavřinec Eder ze Štiavnice v díle pokračoval, ale modernizoval i fortifikaci. Jan Kobylka z Kobylí, ochránce pečeti Matyáše Habsburského, účastník českého stavovského povstání a poslední český majitel, prodal panství roku 1623 řádu německých rytířů, který ohroženou pevnost zesílil moderními bastiony a předsunutou pevnůstkou Lichtenštejnkou. Roku 1626 hrad přesto dobyli Dánové a roku 1643 hrad nedokázal vzdorovat dlouhému švédskému obléhání a posádka se vzdala. Po letech chátrání rytíři hrad v 19. století výrazně zrestaurovali pro kněžský seminář a později proslulou lesnickou školu. V roce 1938 zlikvidovali rytířský řád nacisté a řada bratří se ocitla v koncentračních táborech. V květnu 1945 za dodnes nejasných okolností zničil hrad Sovinec požár založený buď ustupujícími jednotkami Wehrmachtu, nebo spíše sovětskými oddíly. Významnější restaurace probíhá od 90. let. Bude trvat léta, než se hradu vrátí původní tvář. Brány kouzelné dominanty lesnatého údolí se otevírají návštěvníkům od dubna do září každého roku.

Pozůstatky hradu, který byl strategicky položen nad cestou mezi Rýmařovem a Uničovem, naleznete asi 3 km jihozápadně od Rýmařova. Jeho název se poprvé objevuje roku 1282 na opisu pečeti jeho pravděpodobného zakladatele Beneše ze Štítiny – „de Strálek“. Přídomek „ze Strálku“ používali kolem roku 1323 i jeho potomci Zbyněk a Dobeš. V této době již začal význam hradu postupně upadat. Později hrad zakoupiili pánové z Valečova, kteří jej ovšem hned roku 1352 prodali českému králi Karlu IV., a v 1. polovině 14. století se z něj stala již neobydlená ruina. Ke zřícenině hradu směřuje nenáročná červená turistická značka orientovaná na jih z Rýmařova, po ní dorazíte k rozcestí Pod Strálkem a odsud vede značená červená odbočka 300 m ke zřícenině.

Málo znatelné ruiny nejvýše položeného středověkého hradu Moravy z devadesátých let 13. století a správního centra rabštejnského (později janovického) panství, severozápadní části Rýmařovska, se opírají o tři skalní suky na vrcholu kopce zarostlého krásným smíšeným lesem a poskytují úžasný rozhled po okolních údolích i rovině severního Pomoraví. Zakladatelem hradu byl asi velký kolonizátor Hrabiše ze Švábenic. Krátce po vzniku se hrad dostal do rukou Jindřichu z Lipé nebo jeho spojenci proti králi Janu Lucemburskému. 1317 hrad dobyl olomoucký biskup Konrád a předal jej králi. Roku 1405 jej měl v zástavě Proček z Vildberka, který využíval válek mezi moravskými markrabaty na přelomu 14. a 15. století ke svému obohacení. Rabštejn i s rýmařovským městským hradem proto dobyla zemská hotovost a Proček byl zajat. V husitských válkách jej s panstvím zastavoval Zikmund Lucemburský katolickým spojencům, ale s husitským Sovincem nejspíše udržovali ozbrojené příměří. Za vlády Jiřího z Poděbrad se ujali správy hradu jeho oddaní přátelé kališníci Tunklové z Brníčka, a po obsazení Moravy uherským králem Matyášem Korvínem vedli spolu se Sovineckými drobnou válku proti jeho oddílům a zrádcům z řad moravské šlechty. Ve svém odporu neustali ani po smrti právoplatného českého krále. Při tažení Uhrů na Nisko tak došlo ke zpustošení části panství a krátkému obsazení Rabštejna. Po vzniku janovické tvrze, nového správního centra panství, a později zámku začal v 16. století hrad chátrat a teprve třicetiletá válka vedla k jeho obnově a rozšíření hrazené plochy po jeho dobytí Švédy. Po jejich odchodu 1650 se situace opakovala, ale ještě naposledy došlo k opravě hradeb v době ohrožení země Turky, ale po jejich porážce u Vídně ztratila pevnost svůj význam a hrad postupně zpustl do dnešní podoby. V poslední době slouží rabštejnské skály jako cvičný terén začínajícím horolezcům. Kromě Rabštejna lze nalézt asi 2 km od Rýmařova trosky hradu Strálek a nad Rešovskými vodopády zbytky Pustého zámku.