Kostel sv. Jiří je jednolodní stavba se sakristií na západě. Byl vystavěn v letech 1771 – 1773 na místě dřevěného kostela z roku 1532. Ve 2. polovině 19. století se přistavila kruchta, předsíň a kupolové zaklenutí hlavní lodi bylo nahrazeno plochým stropem. V kostele se nachází oltářní obraz od Jana Amlera ze Šternberka, pozdně barokní varhany v šesti mutacích, které postavil A. Steinunger z Andělské Hory počátkem 19. století. U kostela se nachází hřbitov obehnaný kamennou ohradní zdí se zděnou vstupní branou.

Klasicistní kostel s gotickou věží pochází z roku 1796 a je zapsán na seznamu kulturních památek. Jednolodní kostel svatého Jakuba Většího v Dolní Moravici je poprvé zmiňován již v roce 1351. Původní středověký kostel stál na tomtéž místě a poprvé byl přestavěn roku 1593 mistrem Joachimem. Druhá, klasicistní přestavba následovala v roce 1795 - 1796, neboť v červnu 1794 do budovy chrámu sedmkrát uhodil blesk a značně jej poškodil. Ve vnitřním vybavení kostela zaujme zvláště iluzivní nástěnný oltář s obrazem sv. Jakuba staršího od Johanna Franze Greipela z doby před rokem 1798. Areál přiléhajícího hřbitova ohraničuje zděná omítaná ohradní zeď s kovanou bránou a brankou, centrálně umístěnou márnicí a kamenným přístupovým schodištěm. Kostel je zapsán na seznamu kulturních památek.

Kaple se nachází v osadě Ferdinandov, kterou roku 1755 založil hrabě Ferdinand Harrach pro své kolonisty z Krušných hor. Z původních 12 domů, hospody a kaple zbyly již jen dva novější domky využívané k rekreaci a samotná svatyně. Najdeme ji poblíž vrcholu silnice z Rýmařova do Bedřichova. Kaple, zasvěcená památce Navštívení Panny Marie, byla postavena teprve roku 1839 a vybavena vším potřebným včetně zvonu, který je nyní v poboční kapli sv. Anny hornoměstského kostela, a slouží jako umíráček. Poté, co se lidé z Ferdinandova vystěhovali, kaple zchátrala tak, že jí hrozila demolice. Díky zájmu bývalých rodáků a práci dobrovolníků z Rýmařova a okolí byla kaple v roce 1992 zrenovována.

Kostel sv. Marie Magdaleny v Horním Městě byl postaven v letech 1611 a 1612 z kamene. Postavil jej Ondřej Hoffmann z Grünbüchlu a Střekova. Roku 1659 udeřil blesk do kostela, takže vyhořela střecha a strop. Hned za rok byl obnoven a do nové věže byl zasazen pískovcový portál, kde je tato historie zaznamenána. Kostel je zasvěcen sv. Marii Magdaleně. Hlavní oltářní obraz představuje její obrácení u stolu Šimona, farizea. Namaloval jej v r. 1768 slavný barokní malíř Jan Kryštof Handke, rodák z Janovic u Rýmařova. Zvláštností tohoto kostela jsou dva chóry nad sebou, protažené lodí až k bočním oltářům. Jsou celé dřevěné, zdobené ornamenty a jsou na nich výjevy z křížové cesty. Na prvním je dobový obraz starého dolování. K presbytáři kostela byla přistavěna roku 1741 kaple sv. Anny. Rotunda se třemi oltáři a kopulí, kterou vymaloval v roce 1746 uničovský malíř Ignác Odrlický. Na hlavní kostelní věži byly vždy tři zvony, které byly za první i druhé světové války zabaveny pro válečné účely. Zůstaly zde dva malé zvony, z nichž jeden je přenesený z kaple ve Ferdinandově.

Kolem kostela byl původně i hřbitov až do r. 1842, ale pohřbívání zde bylo zakázáno, protože pod ním vedla hlavní štola hornoměstského rudného revíru. Farní budova v Horním Městě byla postavena v r. 1697, nyní má novou fasádu. Pískovcový nápis ve faře, který býval nad vchodem, hlásal: Tento dům nenávidí zlo, miluje pokoj, vyhýbá se sporům, slouží svatým věcem, miluje zbožnost.

Kostel sv. Michala v Jiříkově byl původně zasvěcený sv. Jiří (světec bojující s drakem byl vyobrazen i na obecní pečeti, původ názvu obce je tudíž zjevný) a náležel v letech 1570 až 1624 luteránům. Katolická církev, která chrám posléze opět převzala, jej roku 1655 obdařila novým patronem, sv. Michalem. Tomu patří dodnes zasvěcení i hlavní oltářní obraz. V období baroka prošel kostel rozsáhlou přestavbou (1787), která mu dodala dnešní vzhled. Netknuta zůstala pouze renesanční věž a erbovní deska dřívějšího majitele sovineckého panství Jana Kobylky z Kobylího a jeho ženy Anny Ederovny s datací 1605, která je vezděna na pravém boku vstupního průčelí. V první polovině 19. století prošel chrám dalšími menšími úpravami, původní plochý strop byl opatřen podhledem, upravena byla i okna kostela. Kostel sv. Michala má podobu jednolodní stavby s lodí obdélníkového tvaru zakončenou krátkým, projmutě odsazeným kněžištěm, na jehož jižní stěnu přiléhá malá čtyřboká sakristie. V ose západního průčelí stojí hranolovitá věž, nejstarší součást chrámu, na níž ční kříž řádu německých rytířů (majitelů sovineckého panství po Kobylkovi). Dnešní stav památky svědčí o jejím dlouhodobém nevyužívání (bohoslužby se zde nekonají). Omítka je otlučená na kámen a cihlu, tabulková okna jsou rozbitá, věžní hodiny nefunkční a zrezivělé. Z vnitřního vybavení v kostele dosud stojí tři oltáře, hlavní i s obrazem archanděla Michaela, dva zešikmené boční, všechny jsou stejně jako kazatelna, umístěná netypicky na pravé stěně, vyzdobeny v rokokovém stylu (ozdobné vyřezávání, bílý nátěr se zlatým okrajem). V presbyteriu je dosud křtitelnice, za oltářem dřevěná skříň. V lodi jsou ve dvou řadách dřevěné lavice, pod kůrem jsou uskladněny předměty patrně nejen z jiříkovského inventáře. Na kůru stojí varhany s vylámanými píšťalami. Stěny a strop kostela nejsou s výjimkou nadoltářního portrétu Krista zdobeny žádnými freskami, pouze pravé podloubí kůru, zaplněné uskladněnými předměty, je vymalováno půvabnou freskovou malbou zachycující výjev z biblické krajiny. Jde pravděpodobně o pozadí betlému.

Kaple sv. Františka Xaverského v Křížově (místní část Jiříkova) má podobu jednolodní stavby s odsazeným čtvercovým kněžištěm a apsidou, loď je rovněž čtvercového půdorysu. K lodi přiléhá čtyřboká sakristie, v západním průčelí vyrůstá z hřebene střechy lucerna s koulí, dvouramenným křížem a iniciálami FK. Na menší věžičce nad apsidou je osmiboká báň s korouhvičkou. Ve štítu jsou hodiny propojené s protilehlými hodinami v zadním štítu. Kaple byla odsvěcena a pronajata soukromé osobě. Obec nechala nedávno opravit střechu; původní břidlicovou nahradila plechová. Nájemce zasklil okna a stěny kaple natřel na bílo, přičemž zatřel i nápis „Svatý Františku, oroduj za nás". V kapli by měla vzniknout galerie.

První zmínka o lomnickém kostele je z roku 1351. Uherská vojska, táhnoucí roku 1474 směrem k Opavě a válčící proti králi Vladislavovi, měla na svědomí asi 75letou přestávku v osídlení Lomnice a Tylova. S velkou pravděpodobností stál na skalnatém výběžku v té době též zpustlý a opuštěný gotický kostel. Kolem roku 1540 začalo znovu osidlování i dolování. Noví dosídlenci byli snad bez výjimky nekatolíky. Ti němečtí přišli z míst okolo dnešního Otmuchowa v Polsku, pár českých rodin z okolí Olomouce, kde byly jako nekatolické krutě perzekvovány. Lomnice se začala horečně rozvíjet a starý kostel byl opuštěn, ostatně by ani kapacitně nestačil. Do všeobecného oživení přišla okolo roku 1590 nějaká epidemie, proti níž byli lidé tehdy bezmocní, a v krátké době prý zemřelo více než sto lidí. Pozůstalí se báli mrtvé pohřbívat, a tak prý byli skládáni do dřevěného kostela a ten pak byl i s mrtvými se souhlasem vrchnosti zapálen. Listinné potvrzení nebylo zatím nalezeno, na druhé straně tomu nasvědčuje fakt, že když se v roce 1786 stavěla dnes už bývalá fara, bylo při výkopech nalezeno „několik kop" ohořelých lidských kostí a další nálezy byly odhaleny při dalších výkopech v blízkém okolí. Za těchto okolností lze stěží předpokládat, že by luteráni stavěli nový kostel na takovém spáleništi, a je tudíž logické, že se snažili opravit do té doby asi už značně zdevastovaný kostel původní, zděný, stojící na kopci. Na výstavbě kostela se finančně podílel Kobylka z Kobylího a na Sovinci a v roce 1608 byla na kostel vsazena kamenná deska se znaky Kobylků z Kobylího a Ederů ze Štiavnice, téměř totožná např. s deskou na kostele v Břidličné. Požár v roce 1854 znamenal téměř katastrofu. Byl zničen krov, strop, spadl kus věže, roztavily se zvony a krásná zvonkohra, byly zničeny věžní hodiny a inventář. Zbyly očazené stěny. Trvalo deset let, než byl kostel opraven.

V roce 1863 byly u zvonaře Stanka v Olomouci dokončeny dva nové zvony, ale v roce 1916 byly zrekvírovány na výrobu munice. Obec se zmohla na náhradní zvon z ocelolitiny, dodnes funkční, ale nepoužívaný. Ještě jeden zvon, pořízený v roce 1924, zabavila státní nacistická moc v roce 1942.

V kostele jsou instalovány varhany Rieger-Kloss z roku 1915.

Poprvé se Malá Morávka připomíná roku 1524, vznikla však mnohem dříve (první známky osídlení pocházejí již ze 13. století). V 16. století se význam Malé Morávky pojil s těžbou železné rudy a také dřeva z okolních lesů. Příznakem rozvoje obce je také výstavba prvního chrámu. Byl jím dřevěný luteránský kostelík, který si v roce 1614 postavilo prvních sedmnáct stálých obyvatel osady. S kostelíkem vyrostla také fara a zvonice.

Po Bílé hoře panství získal řád německých rytířů, který s pomocí jezuitů brzy přistoupil k rekatolizaci obyvatelstva. V roce 1655 byl kostel nově zasvěcen Nejsvětější Trojici. Kostel byl tehdy celodřevěný se sakristií přiléhající z levé strany a představěnou věží, v níž visely dva zvony. Oba odlil v roce výstavby kostela 1614 olomoucký zvonař Adam Schraub. Větší, v průměru i na výšku měřící 70 cm a vážící 280 kg, zasvěcený roku 1655 sv. Anně, najdeme v kostele dodnes, na rozdíl od menšího zasvěceného Panně Marii, který byl zřejmě zrekvírován za první světové války. Ve třicátých letech byl osamocený prastarý zvon doplněn dalšími třemi, které však byly opět zabaveny během druhé světové války. V současnosti je v kostele pouze historický, památkově chráněný zvon, který byl před několika lety elektrifikován. Už původní dřevěný kostel měl mít tři oltáře, hlavní náležející Panně Marii, boční Třem králům a Janu apoštolovi a evangelistovi. Dále náležela do vybavení kostela dřevěná kazatelna, zděná křtitelnice a kůr s varhanami. K areálu kostela patřil i hřbitov obehnaný kamennou zdí.

Kostel se stavěl v průběhu let 1790 - 1793. Autorem portálů hlavního i bočních vstupů byl kameník Anton Knott z Maletína, který si svou práci označil rokem 1791. Nad hlavním portálem najdeme pískovcovou desku s latinským textem, v němž je zakomponován i letopočet dokončení kostela 1793. Podle dochovaných záznamů na rozpis dokončovacích prací dohlížel krnovský stavitel Johann Mihatsch, který byl patrně i projektantem kostela. Výsledná podoba kostela má barokně klasicistní ráz. Podélná loď je na východě zakončena odsazeným kněžištěm a obdélnou sakristií, nad hlavním vstupem ční věž původně završená zvoncově-mansardovou střechou, kterou dnes nahrazuje jednoduchá stříška. Na fasádě kostela zaujmou i sluneční hodiny z roku 1791, na jižní zdi a prastarý náhrobní kámen s nápisem a motivem lebky a zkřížených hnátů, vtělený do zadní zdi kostela, zřejmě starší než sám kostel. Loď má valenou klenbu se štukovým rámováním. Hlavní oltář zdobí obraz Nejsvětější Trojice. Původní varhany pocházely z dílny Josefa Staudingera z Andělské Hory, roku 1843 je díky vynikajícímu hudebníku Johannu Weissovi nahradily jiné, které byly 1915 opět vyměněny za nové, pocházející ze slavné krnovské firmy bratří Riegrů. Na první pohled také zaujme zdobená kazatelna, práce stolaře Kašpara Riedla z Jelení, který pro kostel zhotovil i lavice a další vybavení.

Budova fary byla postavena roku 1770 jako barokní stavba se zajímavou vnitřní štukovou výzdobou. Byla upravena v 1. polovině 19. století a posléze ještě na konci 20. století. Dosud si však uchovala stylový vzhled a patří rovněž na seznam kulturních památek. Kostel si však na renovaci musel počkat dalších dvacet let.

Kaple sv. Jana Křtitele v Malé Štáhli stojí na východním okraji střední části obce. Zděnou kapli zasvěcenou původně 14 Pomocníkům nechal roku 1759 postavit dědičný rychtář Augustin Meyer. Jednoduchá jednolodní stavba, hrubě omítnutá a obílená, s jedinou věží, klenutým presbyteriem a malou sakristií, upoutá spíše svým umístěním. Stojí na návrší nad obcí, nad malým lesíkem z listnatých stromů. Ke hřbitůvku a kostelíku lze vystoupat středem lesíku po stovce dřevěných schodů. Přímo před hřbitovem je ještě potřeba zdolat několik schodů z břidlicových ploten, jimiž je vydlážděna i přístupová cesta ke kapli.

Velká část vnitřního vybavení vzala za své při rekonstrukci v 60. letech 20. století. Kaple má nové zasvěcení sv. Janu Křtiteli, obraz křtu Ježíše visí nad vchodem do sakristie. Hlavní oltářní obraz byl podle slov pamětníků spolu s vyřezávaným oltářem, lavicemi a dalšími předměty odvezen během rekonstrukce. Velká část mobiliáře byla nahrazena moderním ve stylu 60. let. Stejně tak byl opraven strop a zábradlí kůru. Jedinými pozůstatky starších dob jsou sochy světců, např. sv. Jiří bojujícího s drakem, či harmonium neznámého stáří stojící na kruchtě. Patrně nejzajímavější původní součástí výzdoby je křížová cesta, tvořená lidovými malbami na skle s německým komentářem.

Kaple sv. Jana Křtitele v Malé Štáhli se otvírá věřícím pouze jednou ročně, v souvislosti s poutí na červnový svatojánský svátek.

Do roku 1758 stála v Rudě pouze zvonička se zvonem z roku 1583 a hřbitov. Na místě současného kostela byla původně zahrada. Roku 1755 se zde ovšem odehrála zvláštní událost, která je dodnes pokládána za hlavní impuls k vystavění kostela. Královský sudí jel společně s uničovským radním lesem k rudskému mlýnu. Koně, kteří táhli jejich vůz, se náhle splašili a vůz se sesul do rokliny. Oba cestující však vyvázli bez újmy. Za záchranu svého života, kterou oba úředníci připisovali Panně Marii, nechali v Rudě vystavět kostelík. Stavba byla dokončena v roce 1758 a zasvěcena Panně Marii Sněžné. Jí patří i oltářní obraz. Na událost, která výstavbě kostela předcházela, upomíná obraz v předsíni kostela, na němž je zachycen výjev se splašenými koňmi. K pozoruhodným částem vybavení kostela patří rovněž starobylé varhany z roku 1762. Významnou kapitolou života Rudy bylo zdejší působení P. Jana Blokši (1861 - 1923), kněze, přítele Jaroslava Vrchlického a významného znalce díla Danta Alighieriho. Jako farář působil v Rudě v letech 1897 až 1901 a předtím byl sedm let profesorem češtiny a katechetou na Vyšší lesnické škole na Sovinci. Během svého pobytu v Rudě začal P. Jan Blokša psát kroniku farnosti a pořádat velké misie s náboženskými poutěmi, které lákaly do Rudy věřící až z Hané. V roce 1901 byl přeložen do Olomouce, kde se stal redaktorem náboženského časopisu Moravan. Zde také v roce 1923 zemřel. Při slavnostní pouti v roce 1991 byla odhalena pamětní deska P. Jana Blokši a jeho pozdějšího nástupce P. Antonína Vavrouška, který v Rudě působil od roku 1964 až do své náhlé smrti roku 1983 a měl rovněž velkou zásluhu na opravách kostela, fary.

Kaple, jež se nazývá perlou severomoravského baroka, vznikla na místě starší církevní stavby v letech 1710 - 1715 v sousedství staré poustevny. Autorem nezvyklé oválné stavby byl nadaný rýmařovský stavitel Friedrich Hösler. Nad hlavním vchodem byl po roce 1721 umístěn alianční znak hraběte Aloise Harracha a jeho druhé ženy Marie Arnoštky z Gallasu, jež poskytla ke stavbě svatyně velké finanční prostředky. Vysoko nad ním je v nice umístěno sousoší Panny Marie a její matky sv. Anny. Skvostný interiér upoutá směle klenutým stropem na čtyřech masivních sloupech s umělým mramorem. Prostor především zaujme freskami, jejichž autorem byl olomoucký malíř Ferdinand Naboth (asi 1664 - 1714) se svým nadaným tovaryšem Janem Kryštofem Handkem (1694 - 1774) z blízkých Janovic, který po předčasné smrti mistra výzdobu kaple dokončil roku 1715 a stal se jeho nástupcem v Olomouci. Fresková výzdoba s textovými páskami představuje ilustraci latinské verze známé modlitby k Panně Marii Zdrávas královno a doplňují ji oválné medailony světců, kteří ochraňují proti moru a živelným pohromám. Přímo nad vchodem je rozměrná freska, jež se stylově vymyká ostatním a je jedinou samostatnou Handkeho nástropní prací. Handke je však též autorem skvělého monumentálního obrazu hlavního oltáře, který doplňují plastiky zemských světců. Zcela nezvyklá je též oválná tribuna, která obíhá celý prostor kaple a je přístupná čtyřmi úzkými vchody. Obdélné fresky, jež ji lemují, jsou pozdější práce anonyma, a nedosahují kvality starších autorů. Kaple je vybavena též pěti bočními oltáři zčásti barokními a vysoce kvalitní kazatelnou. Varhany byly instalovány roku 1718. Kapli zachránil před osudem jiných církevních staveb na Rýmařovsku především rýmařovský farář ThDr. František Vaňák, posléze arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, ale i úcta ke skvělému dílu mezi Rýmařovany. Kvalitně zrestaurovaná kaple, jež nebyla nikdy vážněji poškozena, je jedinečným dokladem původní barokní stavby včetně vybavení. Pouze helmice zvoničky se změnila po požáru střechy roku 1883. Kaple byla v minulosti vždy cílem prosebných procesí z celého kraje v dobách válek, morů a živelných pohrom. V předpolí kaple bychom našli společné hroby obětí morů z okolních vesnic. Za pozornost též stojí zdařilá pozdně barokní socha Panny Marie Vítězné (1774) a lidové sousoší Ukřižování (1812) v prostoru před kaplí. Za zhlédnutí stojí též rýmařovský farní kostel sv. archanděla Michaela a další ve Velké Štáhli, Břidličné, Albrechticích, Rýžovišti ve Stránském, Sovinci i jinde.

Římskokatolický farní kostel sv. Michaela ze 13. století stojí v severní části historického jádra města na hraně svahu k Podolskému potoku. Rok 1555 přinesl na Rýmařovsko závažné náboženské změny směrem k protestantství. Vzhledem ke značně převažujícímu množství luteránů byl katolíkům kostel odebrán i s farou. Změna víry znamenala pohromu i pro vnitřní inventář svatyně - luteráni patrně zlikvidovali vše, co nestačily zničit časté požáry. Na počátku 17. století kostel vyhořel a byl opraven v renesančním duchu. Byla zřízena zvonice, původní gotická věž byla opatřena dřevěnou pavlačí a helmicí se čtyřmi věžičkami v rozích. V roce 1625 přichází první vlna rekatolizace, kdy kostel převzala katolická církev. V roce 1688 byla vybudována na levé straně chrámové lodi prostá barokní Růžencová kaple, která patří k nejpůvodnějším částem chrámu. Oltářní olejomalba s postavami Panny Marie, svatého Dominika a svaté Kateřiny Sienské je dílem významného rodáka z Janovic Jana Kryštofa Handkeho asi z roku 1725. Handkeho je též obraz po pravé straně kaple a zobrazuje poprsí nejvýznamnějšího českého barokního světce Jana Nepomuckého. Celá kaple je vzácně jednotným barokním prostorem stylově velmi čistým a hodnotným, také obrazy patří k nejcennějším z celé výbavy farního kostela. Poslední významné stavební úpravy kostela byly ukončeny v roce 1818, od té doby již nebyl kostel významněji dotčen stavební činností.

Kostel sv. Jana Křtitele byl postaven na dřívějších základech (zůstala věž starého kostela) roku 1603 pro potřeby protestantských věřících. Slavnostní vysvěcení připomíná erbovní štít na západní straně kostela. Když obyvatelé o několik desítek let později přijali katolickou víru, byl chrám zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Současnou podobu získal kostel v letech 1755 - 1758. Kostelní věž dosahuje výšky 49 m. V průčelí kostela je hodně široká, ve výšce se zužuje a tvoří lichoběžník. Asi ve 35 m ji završuje osmiúhlá kopule, nad níž přečnívá koule se znakem města. Tato barokní věž může být ve své formě považována za celosvětový unikát. Vysoko klenutá kostelní loď je dobře prostorná, je asi 37 m dlouhá a 13 m široká. Klenba je vyzdobena čtyřmi freskami od Josefa Hübsche z Prahy z roku 1902. V interiéru se nachází skvostný barokní oltář a šest postranních oltářů od dřevosochaře Josefa Oblettera. Mohutný oltář tvoří dva boční sloupy a obraz, umocněný výtvarným křížem Krista, který je pokládán za umělecky cenný. Pochází od kostelního malíře Antona Josefa Richtera ze Šternberka, stejně tak i další obrazy a 14 zastavení křížové cesty. Proti oltáři se nachází prostorný chór, který spočívá na dvou kamenných pilířích. Uprostřed kostelního kůru stojí varhany, byly postaveny roku 1872 krnovským varhanářem Riegerem. Z roku 1897 je křtitelnice z kararského mramoru s polychromovanou sochou sv. Jana Křtitele od Dominika Daneta z St. Ulrichu. Monstrance byly silně zlacené a osazené drahokamy. Vyzvánění kostela zajišťovaly čtyři zvony z let 1547 - 1766. V zadní části kostela jsou umístěny pamětní desky Georga Ruprechta, velitele na hradě Slovinci, a jeho manželky Eleonory Doroty. Jejich těla jsou uložena pod dlažbou kostela (r. 1663). Pamětní desky na Jana st. Kobylku a jeho ženu Annu Ederovou z roku 1603 jsou na vnější straně kostela.

Skalský kostel byl postaven v roce 1812 a zasvěcen sv. Václavu. Oltářní obraz, který vznikl už pro původní chrám, namaloval slavný rodák z Janovic u Rýmařova Jan Kryštof Handke v roce 1749. Během generální opravy interiéru chrámu v 80. letech byly staré lavice nahrazeny vyřazeným nábytkem ze zrušené janovické zámecké kaple. V kostele se nachází náhrobek Sidonie Heidenreichové z roku 1572, údajné zakladatelky předchozího kostela, který sloužil jako jeden z mála katolíkům po nástupu luterství na Rýmařovsku.

Kostel Povýšení svatého Kříže z roku 1777 se nachází ve Staré Vsi. Byl postaven na místě staré tírny lnu, kterou obci daroval hrabě Harrach. Kostel má velmi osobitý sloh, který zvnějšku charakterizuje poměrně nízká střecha a vysoká štíhlá věž nad hlavním vstupem. Interiér však překvapí svou prostorností (v roce 1832 byl kostel rozšířen). Vnitřní vybavení a výzdoba jsou neokázalé. Na první pohled zaujme půlkruhové kněžiště s vitrážovými okny a bílým oltářem, jemuž nedominuje obraz, ale pouhý kříž a několik soch, v lodi pak zřejmě původní kazatelna s rokokovým zdobením, s níž stylově souzní jak protější velký obraz s námětem sv. Kříže, tak varhany na hudební kruchtě. Ta zaujímá nejen prostor za hlavním vstupem, ale vybíhá na obou stranách i do střední části lodi v podobě částečného ochozu. Zajímavé zdobení mají čela dvou krátkých lavic v lodi a také lavice s harrachovským erbem uschovaná pod kruchtou, která byla vyhrazena přímo pro rodinu hraběte. Velikost kostela svědčí o tom, že obec bývala dříve hojně obydlená (údaje z 19. století dokládají počet kolem 2 a půl tisíce obyvatel). V těsném sousedství kostela leží hřbitov. Nacházejí se zde staré hroby s náhrobky v podobě litinových křížů.

Stará Ves byla zřejmě založena teprve v roce 1561 na janovickém panství tehdejšími majiteli Edery ze Štiavnice. Na rozvoj obce měla značný vliv přítomnost rud a bohatých lesů v blízkém okolí vesnice. Největšího rozvoje Stará Ves dosáhla s průmyslovou revolucí v 19. století. Prosperovaly zde železárny spjaté s janovickými podniky hraběte Harracha. Už před rokem 1693 měla Stará Ves vlastní školu, jedinou přespolní v rýmařovské farnosti.

Na vyhlídkovém místě na skále nad obcí stojí renovovaná kovová socha sv. Antonína, patrona milenců, kterou renovátoři odvodili od tradované zkazky o nešťastně zamilované dvojici, která měla skokem ze zmíněné skály ukončit svůj život. Žďárský Potok je místní částí Staré Vsi. Jsou zde zajímavé zdejší lidové stavby, reprezentující dům jesenického typu. Soubor roubených a zděných domků ze 17. až 19. století se dochoval v takové původnosti, že byla v roce 1995 ve Žďárském Potoku vyhlášena vesnická památková zóna.

Kostel sv. Antonína Paduánského stojí na návsi v Tvrdkově a byl dostavěn roku 1776. Za první světové války byly z tvrdkovského kostela společně s cínovými svícny a měděnými tympány odvezeny původní zvony, včetně památného zvonu z roku 1601. Pro válečné účely byly vyňaty rovněž kovové píšťaly z varhan, nebyly však již odeslány a po několika letech mohly být opět instalovány do varhan. Je to jediný případ v tomto kraji, kdy byly pro válečné účely zabrány i hudební nástroje. Druhé zvony, zavěšené a posvěcené roku 1924, byly opět odvezeny během druhé světové války.

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie je pozdně barokní stavba z let 1754 - 1755. Vyrostla na místě zbořeného gotického kostela neznámého zasvěcení (zvažuje se sv. Jiří) snad z konce 14. století, jehož existence je však písemně doložena až v 16. století, kdy jej využívali protestantští věřící. Fragmenty portálu dřívějšího kostela byly vloženy do soklu barokní sochy sv. Jana Nepomuckého stojící poblíž potoka.

Plány nového kostela vyhotovil krnovský architekt Georg Friedrich Gans. Klenutá jednolodní stavba s půlkruhovým kněžištěm a hranolovitou věží se třemi zvony byla zakončena mansardovou šindelovou střechou (ta padla několikrát za oběť požáru po úderu blesku a byla časem nahrazena břidlicovou a posléze plechovou). V roce 1757 dostal kostel hlavní oltář a varhany, o jedenáct let později kazatelnu, v roce 1771 dva nové zvony. Roku 1792 namaloval bruntálský malíř Johann Caspar Fritsch pro kostel několik obrazů, mezi nimi milosrdného samaritána a obrazy sv. Kříže a Poslední večeře Páně pro boční oltáře, v téže době vznikl v dílně Josefa Dickela nový obraz Neposkvrněného početí Panny Marie pro hlavní oltář. Bohatě vyřezávané oltáře zdobené bílým nátěrem a typickým zlacením představují dodnes dominanty kostelního mobiliáře. Obrazy křížové cesty vytvořil roku 1857 Rudolf Templer ze Zlatých Hor. Starší varhany nahradily nové v roce 1930. Václavovský kostel si dodnes udržuje reprezentativní vzhled. Zaujme nejen zdobnými oltáři a dobovými obrazy (byť některé byly přemalovány), ale i ornamentální freskovou výzdobou dvou obloukových pásů, oddělujících klenby lodi, či zachovalými a funkčními varhanami. Bohužel byl kostel roku 2002 vykraden, odcizeno bylo především několik dřevěných soch svatých a andělů. Některé sochy byly nahrazeny, takže vnitřní prostor chrámu nepůsobí ochuzeně.