Kostel Povýšení svatého Kříže z roku 1777 se nachází ve Staré Vsi. Byl postaven na místě staré tírny lnu, kterou obci daroval hrabě Harrach. Kostel má velmi osobitý sloh, který zvnějšku charakterizuje poměrně nízká střecha a vysoká štíhlá věž nad hlavním vstupem. Interiér však překvapí svou prostorností (v roce 1832 byl kostel rozšířen). Vnitřní vybavení a výzdoba jsou neokázalé. Na první pohled zaujme půlkruhové kněžiště s vitrážovými okny a bílým oltářem, jemuž nedominuje obraz, ale pouhý kříž a několik soch, v lodi pak zřejmě původní kazatelna s rokokovým zdobením, s níž stylově souzní jak protější velký obraz s námětem sv. Kříže, tak varhany na hudební kruchtě. Ta zaujímá nejen prostor za hlavním vstupem, ale vybíhá na obou stranách i do střední části lodi v podobě částečného ochozu. Zajímavé zdobení mají čela dvou krátkých lavic v lodi a také lavice s harrachovským erbem uschovaná pod kruchtou, která byla vyhrazena přímo pro rodinu hraběte. Velikost kostela svědčí o tom, že obec bývala dříve hojně obydlená (údaje z 19. století dokládají počet kolem 2 a půl tisíce obyvatel). V těsném sousedství kostela leží hřbitov. Nacházejí se zde staré hroby s náhrobky v podobě litinových křížů.

Stará Ves byla zřejmě založena teprve v roce 1561 na janovickém panství tehdejšími majiteli Edery ze Štiavnice. Na rozvoj obce měla značný vliv přítomnost rud a bohatých lesů v blízkém okolí vesnice. Největšího rozvoje Stará Ves dosáhla s průmyslovou revolucí v 19. století. Prosperovaly zde železárny spjaté s janovickými podniky hraběte Harracha. Už před rokem 1693 měla Stará Ves vlastní školu, jedinou přespolní v rýmařovské farnosti.

Na vyhlídkovém místě na skále nad obcí stojí renovovaná kovová socha sv. Antonína, patrona milenců, kterou renovátoři odvodili od tradované zkazky o nešťastně zamilované dvojici, která měla skokem ze zmíněné skály ukončit svůj život. Žďárský Potok je místní částí Staré Vsi. Jsou zde zajímavé zdejší lidové stavby, reprezentující dům jesenického typu. Soubor roubených a zděných domků ze 17. až 19. století se dochoval v takové původnosti, že byla v roce 1995 ve Žďárském Potoku vyhlášena vesnická památková zóna.

Skalský kostel byl postaven v roce 1812 a zasvěcen sv. Václavu. Oltářní obraz, který vznikl už pro původní chrám, namaloval slavný rodák z Janovic u Rýmařova Jan Kryštof Handke v roce 1749. Během generální opravy interiéru chrámu v 80. letech byly staré lavice nahrazeny vyřazeným nábytkem ze zrušené janovické zámecké kaple. V kostele se nachází náhrobek Sidonie Heidenreichové z roku 1572, údajné zakladatelky předchozího kostela, který sloužil jako jeden z mála katolíkům po nástupu luterství na Rýmařovsku.

Kostel sv. Jana Křtitele byl postaven na dřívějších základech (zůstala věž starého kostela) roku 1603 pro potřeby protestantských věřících. Slavnostní vysvěcení připomíná erbovní štít na západní straně kostela. Když obyvatelé o několik desítek let později přijali katolickou víru, byl chrám zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Současnou podobu získal kostel v letech 1755 - 1758. Kostelní věž dosahuje výšky 49 m. V průčelí kostela je hodně široká, ve výšce se zužuje a tvoří lichoběžník. Asi ve 35 m ji završuje osmiúhlá kopule, nad níž přečnívá koule se znakem města. Tato barokní věž může být ve své formě považována za celosvětový unikát. Vysoko klenutá kostelní loď je dobře prostorná, je asi 37 m dlouhá a 13 m široká. Klenba je vyzdobena čtyřmi freskami od Josefa Hübsche z Prahy z roku 1902. V interiéru se nachází skvostný barokní oltář a šest postranních oltářů od dřevosochaře Josefa Oblettera. Mohutný oltář tvoří dva boční sloupy a obraz, umocněný výtvarným křížem Krista, který je pokládán za umělecky cenný. Pochází od kostelního malíře Antona Josefa Richtera ze Šternberka, stejně tak i další obrazy a 14 zastavení křížové cesty. Proti oltáři se nachází prostorný chór, který spočívá na dvou kamenných pilířích. Uprostřed kostelního kůru stojí varhany, byly postaveny roku 1872 krnovským varhanářem Riegerem. Z roku 1897 je křtitelnice z kararského mramoru s polychromovanou sochou sv. Jana Křtitele od Dominika Daneta z St. Ulrichu. Monstrance byly silně zlacené a osazené drahokamy. Vyzvánění kostela zajišťovaly čtyři zvony z let 1547 - 1766. V zadní části kostela jsou umístěny pamětní desky Georga Ruprechta, velitele na hradě Slovinci, a jeho manželky Eleonory Doroty. Jejich těla jsou uložena pod dlažbou kostela (r. 1663). Pamětní desky na Jana st. Kobylku a jeho ženu Annu Ederovou z roku 1603 jsou na vnější straně kostela.

Římskokatolický farní kostel sv. Michaela ze 13. století stojí v severní části historického jádra města na hraně svahu k Podolskému potoku. Rok 1555 přinesl na Rýmařovsko závažné náboženské změny směrem k protestantství. Vzhledem ke značně převažujícímu množství luteránů byl katolíkům kostel odebrán i s farou. Změna víry znamenala pohromu i pro vnitřní inventář svatyně - luteráni patrně zlikvidovali vše, co nestačily zničit časté požáry. Na počátku 17. století kostel vyhořel a byl opraven v renesančním duchu. Byla zřízena zvonice, původní gotická věž byla opatřena dřevěnou pavlačí a helmicí se čtyřmi věžičkami v rozích. V roce 1625 přichází první vlna rekatolizace, kdy kostel převzala katolická církev. V roce 1688 byla vybudována na levé straně chrámové lodi prostá barokní Růžencová kaple, která patří k nejpůvodnějším částem chrámu. Oltářní olejomalba s postavami Panny Marie, svatého Dominika a svaté Kateřiny Sienské je dílem významného rodáka z Janovic Jana Kryštofa Handkeho asi z roku 1725. Handkeho je též obraz po pravé straně kaple a zobrazuje poprsí nejvýznamnějšího českého barokního světce Jana Nepomuckého. Celá kaple je vzácně jednotným barokním prostorem stylově velmi čistým a hodnotným, také obrazy patří k nejcennějším z celé výbavy farního kostela. Poslední významné stavební úpravy kostela byly ukončeny v roce 1818, od té doby již nebyl kostel významněji dotčen stavební činností.